Karel Havlíček Borovský

Český spisovatel, básník a novinář, který je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky – to vše byl Karel Havlíček Borovský. 

Jeho jméno asi všichni známe, ale jaký životní příběh stojí za touto výraznou osobností devatenáctého století? Proč byl v Kutné Hoře a kde najdeme jeho stopy? Nejen na tyto dotazy zodpoví článek, který je součástí akcí připomínající 200 let od narození Karla Havlíčka Borovského, jež budou probíhat po celý rok.  

Z Havlíčka je Borovský 

Karel Havlíček Borovský se narodil roku 1821 na Vysočině ve vesnici Borová, kterou dnes známe pod názvem Havlíčkova Borová. Vystudoval gymnázium v nedalekém Německém Brodě, který byl na jeho počest v roce 1945 přejmenován na Havlíčkův Brod. Poté vystudoval filozofii na pražské univerzitě. V Praze také přistoupil k tzv. vlasteneckému křtu, v němž přijal jméno podle svého rodiště – Borovský. 

Obdivoval ruskou kulturu a roli ruského lidu v dějinách. Po svém návratu z Ruska však svůj původní postoj změnil. Zkušenosti z cest sepsal do svého prvního tištěného díla s názvem Obrazy z Rus. 

Na doporučení Františka Palackého se stal redaktorem Pražských novin. V roce 1848 založil vlastní Národní noviny, které byly první česky psaný deník v českých zemích. Ve stejný rok se také úspěšně zasadil o přejmenování pražského Koňského trhu na Václavské náměstí a Dobytčího trhu na Karlovo náměstí. Karel Havlíček Borovský navrhl nový název pro druhý nejstarší most u nás. Nejznámější most, po mnoho staletí nazývaný Kamenný či Pražský, se díky němu pyšní jménem Karlův.

Časopis Slovan 

V roce 1849 bylo Borovskému zakázáno v Praze psát a z hlavního města byl vykázán. Odešel do Kutné Hory, kde začal vydávat politický časopis Slovan. Kutnou Horu si vybral jako nové bydliště proto, že v jiných místech mu jeho texty odmítali tisknout. Při svém pobytu v Kutné Hoře rád navštěvoval restauraci v hotelu Černý kůň s kavárnou. Prý to byl právě Borovský, kdo stál za přejmenováním tohoto vyhlášeného podniku na kavárnu Na Slovance. Roku 1851 byl předvolán před kutnohorský soud, kde byl žalován za články ve Slovanu a protirakouskou činnost.   

Pobyt v Brixenu 

Za své politické i novinářské aktivity byl pronásledován vládou. Ministr Bach nechal  nepohodlného novináře v roce 1851 deportovat do tyrolského Brixenu, kde pod policejním dozorem strávil tři a půl roku. O jeho deportaci bylo rozhodnuto se souhlasem samotného císaře Františka Josefa I.

V Brixenu napsal Havlíček své tři satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladímíra. Teprve po podepsání protokolu, ve kterém se zavázal ukončit své veřejné aktivity, byl po téměř čtyřech letech v roce 1855 propuštěn z vyhnanství domů do Čech. O rok později však zemřel na nevyléčitelnou tuberkulózu ve věku 34 let. 

Přísně sledovaného pohřbu novináře, který se stal protirakouskou manifestací, se účastnilo mnoho známých osobností jako František Palacký či Karel Jaromír Erben. Božena Němcová mu prý na rakev položila trnovou korunu na znamení umučení. Karel Havlíček Borovský je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.

Kutnou Horou po stopách Karla Havlíčka Borovského

První moderní pomník v Kutné Hoře

„Přislibujte si mně, poroučejte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu.“ 

–  to je známá věta, kterou pronesl Borovský jako svůj závěrečný výrok u kutnohorského soudu a která vypovídá o jeho postoji k rakouským úřadům. Tento výrok v jeho neúplnosti nalezneme na podstavci první a zároveň nejstarší sochy Karla Havlíčka Borovského na našem území. Ta byla vztyčena v Kutné Hoře za účasti čtyřiceti tisíc lidí na náměstí před Vlašským dvorem již za doby Habsburské monarchie v roce 1883. 

Novorenesanční socha z hořického pískovce pochází z dílny kutnohorského sochaře Josefa Strachovského. Původně měla symbolicky stát před kutnohorskou soudní budovou. 

Při své práci na pomníku si sochař Strachovský nechal radit bývalou chůvou sloužící u Karla Havlíčka Borovského, aby byla podoba sochy autentická. Ačkoliv se s nadsázkou říká, že má vztyčená paže sochy, kterou navrhl sochaři Strachovskému Miroslav Tyrš, ukazovat na bývalou oblíbenou hospodu Borovského, ve skutečnosti symbolizuje jeho typický protirakouský vzdor. Autorizovanou kopii této sochy najdeme v Havlíčkově Borové, ve Vysokém nad Jizerou, na pražském Žižkově, a dokonce i v americkém Chicagu.

Tiskárna a prodejna časopisu Slovan

Další zastávkou lemující naši cestu po stopách Karla Havlíčka Borovského je bývalá tiskárna listu Slovan v ulici Na Náměti. Časopis zde byl vydáván dvakrát až třikrát týdně od roku 1850 do roku 1851. V současné době je tato budova sídlem Policie České republiky, ale na minulost tu na zdi domu stále vzpomíná pamětní deska. 

Na domě č. p. 102, který nalezneme v těsné blízkosti hlavního Palackého náměstí, je nenápadně umístěna další pamětní deska. Ta nás upozorňuje, že tento dům byl prodejnou Slovana, časopisu venovaného „politickým a vůbec veřejným záležitostem slovanským, zvláště českým.“ Kritický časopis zde byl nejen prodáván, distribuován, ale také konfiskován. 

Soud v Kutné Hoře

V budově dnešního okresního soudu, která se nachází u nejstaršího parku v Kutné Hoře, byl Karel Havlíček Borovský souzen. 

V den procesu přijelo do Kutné Hory mnoho lidí, kteří chtěli Borovského podpořit. Na dva tisíce z nich se pokusilo vniknout do soudní síně v době soudu. Ten měl rozhodnout o osudu novináře Havlíčka a tiskaře jeho textů Františka Procházky, který jako jediný v zemi souhlasil, že bude jeho články reprodukovat. 

Je známo, že Havlíček se výborně pohyboval v mezích zákona. Možná, že mu právě tyto znalosti pomohly k tomu, že byl zproštěn viny. Jak si můžeme přečíst na pamětní desce, souzen a osvobozen zde byl 12.11.1851. 

Kutnohorské bydliště Karla Havlíčka Borovského 

Méně známou, avšak důležitou připomínku této osobnosti devatenáctého století nalezneme v kutnohorské Čáslavské ulici. Tentokrát nám pamětní deska naproti správní budově bývalého cukrovaru připomíná místo, kde původně stával dnes již zaniklý dům se zahradou, kterému se říkalo Vrabčárna. V něm žil Karel Havlíček Borovský s manželkou, malou dcerou, buldokem Džokem a již zmiňovanou chůvou Kateřinou Mrázkovou z nedaleké Bykáně. 

Ulice i náměstí nesoucí jeho jméno 

Jméno tohoto českého novináře, spisovatele a politika nese nejen Havlíčkova ulice v Kutné Hoře v Sedlci, ale také Havlíčkovo náměstí před Vlašským dvorem, kde má Borovský svůj památník. 

Na rok 2021 jsme si pro vás připravili několik akcí, které přiblíží Karla Havlíčka Borovského. Věříme, že si díky projektu Hora Žije rádi připomenete tuto osobnost devatenáctého století i vy!