Posledních pár let vnímám váš Statek U Jelínků jako stálici na letní kulturní scéně a připadá mi skvělé, že fungujete v Bylanech, což je kousek od Kutné Hory, ale nikoli přímo ve městě. Řekl byste mi, jak jste tady začínali?

Začalo to tak, že jsme tu byli s manželkou pracovně. Oba pracujeme v realitách, měli jsme tuhle nemovitost původně prodávat, ale už když jsme procházeli průjezdem, tak do mě žena nenápadně kopala a říkala: „nebuď tak nadšenej“. Po něčem takovém jsme se totiž už delší dobu rozhlíželi, protože jsme měli nápad vytvořit takové malé kulturní centrum. Inspirací pro nás byl Vesnický klub Chotěmice, který provozuje v jižních Čechách písničkář Vašek Koubek, jezdím tam už víc než 15 let. Když jsme tenhle dům viděli, tak jsme si hned řekli, že je to ono, všechno to secvaklo dohromady a koupili jsme to. Teď v létě to bude sedm let.

Vy jste odsud?

Ne. Já su Brňák a Katka, moje žena, je Pražák odkojený Vltavou. Dlouho jsem bydlel v Nymburce, takže nějaké vztahy k regionu jsem měl, ale konkrétně tady žádné vazby nemám. 

Už se v Bylanech cítíte doma? Jak vás vesnice přijala?

My tady trvale nebydlíme, byť tu trávíme podstatnou část roku. Statek zatím funguje jako taková naše chalupa, kterou přes léto jednou za 14 dní otevřeme veřejnosti a děláme kulturní program. S místními myslím vycházíme dobře, velká část z nich sem k nám chodí na akce. Snažíme se co nejméně obtěžovat, snažíme se končit včas, minimalizovat negativní dopady, ale nikdy se to nemůže podařit stoprocentně. A to je jeden z důvodů, proč tu není program každý víkend – aby ve vesnici měli trochu klid. Hlavní kámen úrazu je tady zatím parkování, to musíme vyřešit. Nechceme dopustit, aby se parkovalo živelně v obci. Máme nápady a nabídky a věřím, že to během letoška vyřešíme, že to bude klidnější. 

Sedíme spolu ve stodole, díváme se ale na hlavní budovu. Jakou to tady má historii?

Máme velké prostory. Celý objekt je památkově chráněný, základem statku je bývalý jezuitský hostinec z konce 17. století. Hlavní budova je ale kompletně přestavěná v minulém století, tam podle mě z té historické stavby nezbylo nic, nebo skoro nic. Původní je asi jedině gotický sklep. Hospoda se sálem tady fungovala snad ještě před třiceti čtyřiceti lety. Býval tu kdysi i jediný telefon v obci. 

Koncerty ale bývají ve stodole, nikoli v budově někdejší hospody, že?

Je to tak, koncerty se pořádají v hlavní stodole, loni jsme dali dohromady vedlejší stodolu s krytým sezením a plánujeme tady novou střechu. Obě stodoly by měly být v budoucnu propojené tak, aby se člověk všude dostal suchou nohou a i v případě nepříznivého počasí tady mohl fungovat. Zatím tady máme na dvoře provizorní bar a provizorní toalety, ale plány jsou veliké. Každý rok se snažíme udělat něco nového, aby lidi viděli, že se to posouvá dopředu, byť jsou to malé krůčky. Letos bychom rádi dodělali hlediště v podobě dřevěných schodů se sezením.

A jaké jsou plány na další léta?

Celý prostor má obrovský potenciál dalšího rozvoje a věcí, které by se tu mohly dít, je víc. Záleží to samozřejmě na financích. Máme tu sál původní hospody a obrovské půdní prostory, takže naše představa je taková, že by lidé v budoucnu nemuseli u nás spát jen ve stanech, ale mohli přenocovat i na posteli pod střechou. Pak to tady může fungovat celoročně. Je tu i špejchar, kde by se dal udělat nějaký luxusnější apartmán, třeba pro svatebčany. Rád bych tu viděl například semináře v různých oborech, můžou tady být soustředění kapel a divadel nebo různé workshopy.

Máte odhad, jakou část publika letních koncertů tvoří místní, a kolik lidí k vám za programem dojíždí z větší dálky?

Hodně záleží na typu kapel. Před dvěma lety, když jsme tu poprvé měli kapelu Zrní, tak nepřišel vůbec nikdo místní. Bylo špatné počasí, lidi ještě úplně nevěděli, že máme všechno pod střechou a že i kdyby byla bouřka, tak ji přečkají v suchu. Zhruba 200 nebo 300 lidí se tu bez problému schová. Pak tu ale naopak máme akce, kdy tu je půlka vesnice. Budeme samozřejmě rádi, když i dál budou chodit místní, ale zároveň bychom chtěli přilákat víc lidí odjinud. Naše vize je taková, že by sem jezdili strávit klidně celý víkend.

Takže vlastně budujete nejen kulturní, ale i rekreační areál…

Úplně nejraději bychom byli, kdyby sem lidi nejezdili primárně na muziku. Zní to divně, ale ideální by bylo, kdyby sem jezdili proto, že tu chtějí být. Mají možnost si tu postavit stan, v budoucnu se třeba i ubytují pod střechou, zajedou si na výlet, poslechnou si kapelu a v neděli se zase sbalí a odjedou. Chceme prostě vytvořit místo pro setkávání podobně naladěných lidí. To kdyby se nám podařilo, tak budeme šťastní. Do karet nám hraje blízkost Kutné Hory, blízkost Kolína, ale i luxusní dopravní spojení do Prahy, kdy člověk na Hájích sedne na autobus a dojede až do Přítok.

Mluvil jste o inspiraci vesnickým klubem Vaška Koubka, vaším cílem tedy asi není, aby sem jezdily stovky lidí…

Máme spočítáno, že se sem pohodlně vejde asi 250 až 300 lidí. To je pro nás strop, nechceme jít cestou, že bychom tu měli koncerty pro 1000 lidí. Naším cílem není udělat ze statku masovou atrakci, to nám nedává smysl.

Zároveň je ale návštěvnost důležitá, aby takový podnik mohl ekonomicky fungovat, ne?

Kdybychom se tím chtěli živit, tak bychom to dělat nemohli. Manželka říká, že je to takový drahý koníček. A zásadní je, aby z toho měl člověk radost. Stalo se nám třeba, že tady byla výborná kapela a návštěvnost byla mizerná. Nejde ani tolik o peníze, protože ty se nějak vydělají, ale spíš o tu investovanou energii, která se pak nevracela, když přišlo málo lidí. Pro nás je důležité to, aby lidi odsud odcházeli spokojení. A hlavně, aby se vraceli.

Daří se vám na vaše akce získávat nějakou veřejnou podporu, třeba granty?

Doteď fungujeme bez jakékoli podpory. Nedostali jsme ani korunu z grantu, protože jsme ani o žádný nežádali. A vlastně nevíme, jestli nějaký vůbec chceme. Možnosti tu samozřejmě jsou, ale svádíme boj mezi hrdostí a pragmatismem. A jsme za to samozřejmě biti, protože pořádat kulturu rozhodně není výdělečná věc, takže program dotujeme ze svých peněz. Loňská sezona byla první, kdy jsme nemuseli sahat tak hluboko do vlastní kapsy.

To jste vlastně tak trochu kulturní mecenáši…

Já bych to tak nenazýval. A byli bychom radši, kdybychom nebyli. Na to, abychom tu bez problému fungovali, nám stačí 150 nebo 200 lidí, kteří sem budou pravidelně chodit. Pak by tu mohl být ještě daleko lepší program, než je teď. Právně fungujeme jako nevýdělečný spolek a žijeme jen z příspěvků členů, což jsou lidé, kteří na akci dorazí.

Jak tohle prakticky funguje? Může vůbec na koncert přijít i ten, kdo členem spolku není?

Samozřejmě. Jsme otevřeni takřka každému. Náš spolek přijme kohokoliv, kdo ctí naše stanovy, což v zásadě znamená to, že se chová slušně, má rád muziku, kulturu a lidi. Když někdo přijde poprvé, seznámíme ho s fungováním spolku, zaregistruje se za vstupní členský příspěvek 50 korun jako člen spolku, během chvilky dostane plastovou členskou průkazku a může bez problémů fungovat. Občas si lidé myslí, že sem nemůžou normálně přijet, když tu jsou koncerty výhradně pro členy spolku. A my musíme pořád opakovat, že to, že nejste členem spolku dneska, neznamená, že se jím nestanete zítra. 

Proč jste se pro tenhle poněkud netradiční model rozhodli?

Vyšlo nám to jako nejlepší způsob, jak to celé udělat. My totiž chceme vybudovat místo, kterého si lidé budou vážit, a budou tady spokojení. S tím souvisí i atmosféra a my tou spolkovou činností trochu na lidi tlačíme, aby si to brali za své. Aby se podle toho chovali. A máme jednoduchou páku v případě, kdy bude někdo vybočovat z řady nepříjemným způsobem, můžeme sem pak někoho konkrétního prostě nepustit.

Kolik má teď váš spolek členů?

Blížíme se tisícovce, a to mluvím o stálých členech. Reálně je to ale víc lidí, odhaduji teď z hlavy tak 2000 nebo 2500 členů, jelikož například děti a mládež nemají povinnost se registrovat a někteří členové k nám zavítají třeba jen jednou za rok či dva. 

Jak je to s programem? Na co zaměřujete? A jak často se tu hraje?

Program tu máme jednou za 14 dní od června do srpna. To znamená 12 koncertů za šest víkendů. Výběr muzikantů dělám já a pak to konzultuji s Katkou. Ona je nedílnou součástí našeho snažení a bez ní by Statek nikdy fungovat nemohl. Vycházím z toho, že tu existuje okruh kapel ve finančním ranku, který jsme schopni zvládnout, a v žánrové oblasti, která se sem hodí. Jdeme cestou lehčího rocku, punku nebo řekněme rockpunku, folku, ska, alternativních stylů  zveme i písničkáře a střídáme stálice, tedy kapely, které tu hrají opakovaně, s novými jmény. Snažíme se oslovit nejen známé tváře, ale i ty kapely, které dělají kvalitní muziku, i když je v rádiu neuslyšíte.

A co konkrétně tedy letos návštěvníky čeká?

Začínáme 7. června.  Zvu všechny třeba na kapelu Zrní nebo na Radůzu. Stálicí, která je tu s námi od začátku a přijede i letos, je kapela Znouzectnost. Vrátí se taky Mucha, kapela Září a snad dorazí Záviš, který měl hrát už loni, ale bohužel nedorazil. Nemůže chybět Vašek Koubek, to je náš guru a inspirace. Podařilo se nám sem letos dostat kapelu Circus Problem, to bude stodola dunět a doufám, že nespadne. Sezónu uzavíráme tradičně pivním festiválkem, kdy tu máme piva z okolních minipivovarů, a již tradičně tu vystupuje poděbradská formace Flat Fly, tentokrát se přidá třeba kolínská kapela Kozičky nebo kapela Jamchestra. Tu považuji za velmi nedoceněnou, jsou to muzikanti tělem i duší, a když hrají, mám z nich nejen já husí kůži. Loni jsme se dokonce pokusili natočit u nás živý záznam jejich koncertu, tak uvidíme, třeba bude zajímavé překvapení nejen pro ně.

A vy sám jste muzikant? Když vás o tom slyším mluvit s takovou vášní, tak bych si tipla, že ano.

Vůbec, já umím hrát asi jenom na nervy (smích). Jednu chvíli jsem se snažil něco naučit na kytaru, ale pro mě to celé tady není jen o muzice. Záleží nám spíš na tom společenství, budujeme tu komunitu spřízněných lidí.

To mi připadá skoro až dojemné…

Dojemné mi to nepřijde, ale trochu naivní a romantické to asi je. Myslím, že lidí, kteří uvažují podobně jako my, je víc a právě ti sem pak chodí. Lidí, kteří vyznávají podobné hodnoty je spousta. My určitě neděláme nic extra.