Jak jste se vůbec ocitla v Kutné Hoře? Vím, že nejste místní, a zajímalo by mě, jaké okolnosti vás sem dovedly.

Ta moje cesta je nezvyklá v tom, že jsem hodně času strávila v zahraničí, kde jsem pracovala deset let v kulturní diplomacii. Byla jsem v Bulharsku a na Ukrajině. Z Bulharska jsem se vrátila do České republiky po pěti letech na konci ledna minulého roku a dostala jsem nabídku v diplomacii zůstat, ale odmítla jsem ji a přemýšlela, jakým směrem se bude dál ubírat moje pracovní činnost. Spolupracovala jsem zprvu s Českým rozhlasem na přípravě konference Ukrajina a média a pomáhala jsem komunikovat například s kanceláří prezidenta Zelenského nebo starosty Kyjeva Klička, s ministerstvem zahraničních věcí nebo ambasádou. Ukrajinský jazyk a literaturu jsem studovala, ukrajinsky hovořím a na Ukrajině jsem strávila dohromady osm let, takže to pro mě bylo vcelku přirozené a na tu událost jsem se těšila, protože Ukrajina si mediální pozornost zaslouží.

Z mezinárodního projektu jste se pak přemístila do regionu záměrně?

Já jsem věděla, že v Praze dlouhodobě zůstat nechci. Vážím si toho, že když jsem zveřejnila inzerát, že hledám práci, přicházela mi  spousta nabídek z nevládního sektoru nebo vládních institucí, ale já jsem se do žádného výběrového řízení nepřihlásila. Na stránkách Culturenet jsem totiž objevila pozici, která mě zaujala, a to byla vedoucí odboru kultury, cestovního ruchu a školství v Kutné Hoře. Nejvíc mě oslovil komentář pana starosty Lukáše Seiferta, že hledá schopného člověka a že ho mrzí, že se v prvním kole přihlásili lidé, kteří si ani nepřečetli zadání a přišli naprosto nepřipravení. Pro mě to byl signál, že v Kutné Hoře je vedení města, které chce schopného člověka. Důležité bylo i to, že se jednalo právě o Kutnou Horu, kterou vnímám jako opravdu významné město, významnou destinaci. 

Neměla jste spíš chuť vrátit se někam, kde to znáte, kde jste doma?

Cítím se Češkou a Evropankou. Není pro mě důležité, jestli jsem v Karlových Varech nebo v Pardubicích, kde jsem vyrostla. Pro mě je důležitý kontext. Nechtěla jsem se jen schovat někam na úřad, proto jsem vybrala Kutnou Horu, která má obrovskou historii, která prošla nějakým vývojem a kde jsem chtěla být. A uvědomovala jsem si, že když se přestěhuji do menšího města, zvedne se mi kvalita života. Nemusím trávit čas tím, že někam přejíždím, jsem blízko památkám, blízko přírodě.

Jak na vás město zapůsobilo, když jste tady byla kvůli výběrovému řízení?

Jsem intuitivní typ, proto jsem si sem nejdřív udělala takovou pracovní cestu s manželem. Abych zjistila, jak se tady budeme cítit. Můj muž je na volné noze, je to hudebník a pro mě je podstatné, aby se na místě, kde spolu žijeme, cítil dobře. Práce je super, ale rodina je nejdůležitější. Tehdy jsem prošla městem, nasála atmosféru, stavila jsem se v informačním centru a byla jsem nadšená. Potkala jsem jen samé skvělé a příjemné lidi, kteří o mně nic nevěděli a byli vstřícní, a to na mě udělalo dojem. Navíc reakce mého manžela byla jednoznačně pozitivní, a tak jsme si řekli, že tady bychom chtěli být. A teď tu jsme, přestěhovali jsme se sem, do práce nedojíždím, žiju tady a chci být součástí komunity.

Máte pocit, že tady ve městě uplatníte své zkušenosti z diplomacie?

Já jsem velmi nestandardní kulturní diplomat, dělám si věci po svém. A můj přístup je vždycky takový, že všechno je možné, že můžu nadchnout lidi, média i sponzory a hledám všude to pozitivní. Své zkušenosti můžu uplatnit třeba při budování vztahů a spolupráce s partnerskými městy a navazování zahraničních vztahů. A to Kutná Hora potřebuje, protože je městem evropského významu.

Máte po pár měsících práce na radnici už nějakou vizi, jakým směrem se chcete ubírat? Co bude pro vás priorita?

Kapacita tady je obrovská a vidím možnosti, jak některé věci změnit k lepšímu, ale nechci působit jako paní Chytrá a hned na začátku dělat nějakou revoluci. Vyžaduje to určitý čas. Mým cílem ale rozhodně je provazování aktivit kulturních institucí, a je vcelku jedno, jestli jde o příspěvkové organizace města, farnosti nebo třeba GASK, jehož zřizovatelem je Středočeský kraj. Já se na to dívám jako na celek. Druhou věcí, o kterou mi jde, je, aby tady lidé rádi trávili čas, místní i turisté. Abychom měli dobré cyklostezky, skvělé stezky pro pěší, aby tu byla dobrá návaznost na okolní obce.

Ohledně cestovního ruchu se Kutná Hora stejně jako mnohá další města jen pomalu vzpamatovává z rány, kterou jí co do návštěvnosti uštědřila covidová pandemie. Loni se tady hodně mluvilo o článku, ve kterém se o Kutné Hoře psalo jako o „městě duchů“, na menší ruch si stěžují i podnikatelé v centru. Myslíte, že radnice má nějaké nástroje, jak to změnit?

My tady nebudujeme skanzen, turisté přijíždějí, aby viděli živé město a nějakou energii v něm. A pro můj odbor je důležité, aby ve vnitřním městě bylo živo, aby se tam něco dělo. Cesta ale podle mě není v tom rozšířit parkovací místa a zesílit provoz. Nepotřebujeme vymýšlet nějaké novoty, často stačí podívat se pro inspiraci někam jinam, kde už s nějakým receptem přišli, a on funguje. Nedávno jsem třeba byla v Novém Jičíně, městě, které není historicky tak významné jako Kutná Hora, je ale podobně velké, má 25.000 obyvatel, a tam třeba funkční program na podporu podnikání mají. 

Pojďme být trochu konkrétnější: co nového se letos v kultuře, cestovním ruchu a školství chystá? Na co byste upozornila, co podle vás stojí zvlášť za zmínku?

Z mého pohledu je největší událostí otevírání Sankturinovského domu. Už se tam přemístilo nové informační centrum a brzy otevře i Galerie Felixe Jeneweina. Je to naprosto výjimečná stavba s obrovskou historickou a uměleckou hodnotou a velkou pozornost si zaslouží i umělecká sbírka, kterou už 30 let buduje ředitel galerie Aleš Rezler. Teď konečně tu pozornost dostane.

Nedávno vernisáží výstavy fotografií na téma Jan Palach začal letošní program ve Spolkovém domě. Můžete prozradit, jaké další výstavy se tam chystají?

Spolkový dům je reprezentativní prostor, který by mělo město dobře využít. A já bych chtěla, aby se tam regionální témata střídala s celorepublikovými a evropskými. V Kutné Hoře bydlí kolem 4000 lidí, kteří jsou jiné národnosti než české, proto se chceme věnovat i komunitám, které tu žijí, a problémům, kterým čelí ve svých zemích. Příští výstava bude věnovaná Ukrajině, protože si bohužel připomeneme druhé výročí ruské invaze. Také máme v úmyslu podpořit akce, které tu probíhají, ať už jsou nové, nebo za sebou mají několik ročníků. Zmínila bych třeba čokoládový festival, který nás čeká na podzim, nebo festival Dva písaři. A rozhodně budeme dávat prostor i místním osobnostem, které tady tvoří, protože to může být inspirace pro ostatní. Spolkový dům určitě patří i akcím Základní umělecké školy, Nadačního fondu Mikuláše Dačického nebo Ortenovy Kutné Hory.

Loni měly premiéru velké koncerty v parku pod Vlašským dvorem. Chystá se město ten prostor nějak více využít?

Vedení města v čele panem starostou Seifertem je nakloněno tomu ten prostor více využívat. Je to nádherná lokalita a akce tam určitě budou, ale jako město si musíme stanovit nějaká pravidla. To teď řešíme a musíme dojít ke shodě, jaký kulturní program v parku mít a jak často. Nechceme z něj udělat pouťovou atrakci, musí to být i místo pro odpočinek a je potřeba to udržet v rovnováze.

Mě osobně pálí i téma trhů, chystají se třeba nějaké změny v pořádání těch pravidelných, které bývají třeba během Svatováclavských slavností nebo o Vánocích?

Jsem tu letos první rok, takže zatím všechno běželo tak, jak jsou lidé zvyklí. Změna nastala u vánočního trhu, kde jsme u rozsvícení vánočního stromu pozvali jako partnera Mintmarket. Ten má svou síť prodejců, nejen regionálních. Klasické adventní trhy pak byly v prostorách Vlašského dvora, kde je pořádá Průvodcovská služba. Další směr potřebujeme prohovořit s vedením města a s radními a musíme si říct, jak si to do budoucna představujeme. Ale samozřejmě se nemůžeme zavděčit všem, to nejde a ani to neumím. Chceme to ale dělat tak, abychom z toho měli dobrý pocit a aby si to občané užili.

V novoroční anketě jsme se lidí činných ve městě v kultuře nebo spolkové činnosti ptali, na co se letos nejvíc těší. Na co se nejvíc těšíte vy? 

My se už teď od ledna setkáváme a připravujeme program na rok 2025, kdy bude město slavit 30 let od zápisu na seznam kulturního dědictví UNESCO. Na to se těším hodně. Tím se můžeme blýsknout a věřím, že se nám podaří přitáhnout sponzory a firmy, které budou hrdé na to, že můžou být partnery našeho kulturního programu. Myslím si, že na to máme. A taky mě těší náš nový merch k Sankturinovskému domu, snad budou Kutnohoráci hrdí na to, že posilujeme obraz města.